Každý máme svůj životní styl úplně jiný. Samozřejmě, ale pokud žije rodina pospolu, tak také znamená to, že mají podobný životní styl. Protože pochybuji, že by některá rodina měla ve své rodině různé rozdílné životní styly. I když tedy výjimky jsou, ale nejsou tak moc časté. Pokud tedy někdo není nemocný a nemá nařízeno nějakou určitou dietu. Tohle se mi stalo, protože já jsem velice často trpěla žlučníkovými záchvaty. Ani vám nemusím popisovat, jaká je to ukrutná bolest, když vás chytne žlučník. Takže abych potom zlepšila svůj zdravotní stav, musela jsem také mít svůj vlastní životní styl.

Takže jsem jedla většinu času pouze jenom suché pečivo anebo různé krekry. Když jsem třeba někoho viděla, jak si dopřává rajskou nebo svíčkovou či guláš, tak jsem jenom záviděla a slintala jsem, protože svíčkovou já miluji. A my doma žijeme zrovna takový životní styl, kdy právě moje maminka vaří zrovna nezdravá jídla. Já si to chápu, že je to špatně, ale ukažte mi nějakou rodinu, kde je plno dětí a vytížení lidé, kde by vařili pouze jenom dietní a zdravá jídla. Samozřejmě, že životní styl není jenom o jídle. My zase s oblibou opravdu hodně sportujeme a baví nás to.

My s maminkou máme koupené doma dva rotopedy, protože máme veliký dům, takže vždycky když se díváme na naše oblíbené seriály, tak vydržíme klidně i hodinu a půl jezdit na našem rotopedu. Toto nás opravdu hodně baví a myslím si, že sport je opravdu hodně důležitý, stejně tak jako zdraví a poctivé jídlo. Životní styl má opravdu každý jiný, záleží pouze jenom na nás, jak si to uděláme, protože ne každá rodina má stejný životní styl a každá rodina vyznává úplně něco jiného. Všichni tušíme, že každý si udělá životní styl takový, který mu vyhovuje nejvíce, aby se člověk cítil duševně v pořádku a v klidu. Myslím si, že někdy si ale lidé bohužel vyberou i špatný směr života. A náprava je někdy nesnadná. 

Workoholismus. V českém jazyce si tento pojem překládáme jako závislost na práci. Workoholismus je typický pro mladé ambiciózní lidi, chorobně toužící po skvělé kariéře. O závislosti na práci hovoříme v případech, kdy je práce stavěná na první místo a v preferencích daného subjektu zastupuje dominantní pozici. Takovému člověku tato závislost ničí rodinné vztahy, sociální prostředí, zdraví, osobní zájmy a koníčky. Podle dostupných studií, postihuje workoholismus převážně mužskou populaci a to zejména s vyšším vzděláním, a převážně pracovníky na vysokých pozicích. Dalším důležitým aspektem pro lidi trpící workoholismem, je psychická vyrovnanost. Workoholismem většinou trpí lidé, kteří mají nedostatek sebedůvěry, nebo si kompenzují svůj pocit méněcennosti prací, kde se cítí být potřební. Dále také záleží na sociálním prostředí daného subjektu. Zda je dotyčný osamělý, bez partnera, přátel, či rodinného zázemí.

Určitou dobu trpí workoholici pocitem selhání, mají velké představy o tom, co zvládnou a co vše v práci stihnou. Jakmile se jim to však nedaří, trpí. Podle profesora Robinsona máme několik typů workoholiků.  Urputný typ, záchvatový typ, aktivní typ s poruchami pozornosti, vychutnávač a opečovávač. Urputný typ pracuje kdykoliv v průběhu dne, ať je den či noc, na tom mu moc nezáleží. Nepotřebuje zábavu a odpočinek. Záchvatový typ pracuje v určitých intervalech, kdy po určité době přijde záchvat.

Trochu mi to připomíná mě, když jsem se na vysoké učila na zkoušky. Aktivní typ s poruchami pozornosti je averzní vůči nudě. Dalo by se říci, že má velice rád konflikty a spory, které může řešit. Vychutnávač si naopak práci vychutnává a pracuje velice pomalu. Snaží se docílit co největší dokonalosti.  A posledním speciálním typem workoholismu je opečovávač. Ten staví zájmy ostatních nad ty své. Je často vyčerpán a nemá dostatek sil pro sebe. Workoholismu, jako chorobnou závislost lze vyléčit. Cílem léčby je převážně abstinence. Avšak je velice těžké přesvědčit daný subjekt, že je nemocný. Těžko někomu vysvětlíte, že by se měl jít léčit, protože hodně pracuje.