Proč lidé nemají rádi určité druhy zvířat?

Jakkoliv se to snažíme popírat, pokud jde o zvířecí říši, je naprostá většina z nás xenofobní. To znamená, že zatímco některé zvířecí druhy milujeme a chráníme, jiné v nás vzbuzují odpor. Zajímavý je zde však fakt, že to, kterých druhů se to týká, je prakticky univerzální. Například je jasné, že existuje mnohem více lidí s fobií z pavouků než s fobií ze psů. Podobně jsou na tom třeba také krysy, potkani, švábi a mnohé další. Můžeme se tedy ptát, proč se právě těchto druhů štítíme. Na přirozený vývoj, kdy k nim máme vrozený odpor, protože představovaly pro naše předky nebezpečí, zde neobstojí. Koneckonců, lvi, tygři či medvědi byli pro naše předky mnohem větším problémem, a přesto je velká část populace obdivuje. Co je tedy hlavní příčinou?

Tou je především vzhled. Jako velká většina sociálních druhů máme zakódováno, že čím je nám něco podobnější, tím více tomu věříme. A třeba hadi nebo hmyz jsou od nás skutečně odlišní, a to nejen vzhledem, ale také chováním. To v našem mozku nedokážeme pochopit, a to vede k odporu.

Trochu jiný případ jsou krysy a potkani. Tyto jsme se naučili ošklivit, neboť po dlouhou dobu působili především jako škůdci v zásobách potravin a jako přenašeči nemocí – ačkoliv zde roli hrály spíše blechy, které měli tito tvorové v kožichu, než oni samotní.

K tomu přispěla i určitá propaganda nejprve v pohádkách a příbězích, později pak ve filmech, kdy jsou především krysy zobrazovány jako zrádné či kruté. O tom, jak hluboko v nás je toto povědomí zakořeněno, svědčí i význam, jaký má, když o někom řekneme, že je to krysa. Ve skutečnosti však u naprosté většiny těchto zvířat není k takovýmto pocitům důvod. Například pavouci mohou být velmi užiteční, stejně jako například hadi. Krysy a potkani pak jsou velmi inteligentní, a mnozí je chovají jako domácí mazlíčky. Rozhodně je tedy na čase odhodit staré předsudky. Můžeme si přiznat, že náš odpor je v podstatě ničím nepodložený. A to je první krok na cestě k tomu, abychom se jej zbavili.